Jmenuji se Milan Švagr a už nějaký ten pátek se zabývám výrobou lidových hudebních nástrojů. Když jsem byl malý kluk, přihlásil jsem se do kroužku zobcových fléten a natolik mne hra na tento nástroj oslovila, že se stala na dlouhou dobu mou vášní. Brzo mi to ale přestalo stačit. Obdivoval jsem různé druhy fléten jako například flétnu příčnou apod. A jelikož sem měl blízko k práci se dřevem a kutilství, rozhodl jsem se, že si flétničku zkusím vyrobit… Už je to dávno - v té době mi mohlo být kolem 11 let.
Koupil jsem si bambusové tyčky a pak už jsem mohl začít s výrobou. Zhotovil jsem bambusovou příčnou flétnu s několika otvory… ale flétna nehrála, přirozeně jsem z toho byl zklamaný. Dnes vím, že chyba asi nebyla v té flétně, ale pouze v tom, že jsem na ni tehdy zahrát neuměl…
Téměř na 10 let jsem pak na flétny zapomněl. Po střední škole jsem se přihlásil na Masarykovu univerzitu FF (obor etnologie) a jeden z požadovaných předmětů, za které jsme dostávali zápočty, byl terénní výzkum. Jelo se tehdy na Valašsko zkoumat lidovou architekturu. A tam se to stalo… jeden můj spolužák (už ani nevím, jak se jmenoval) vytáhl jednoho večera při společném sezení u ohýnku kus klacku, přiložil ho k ústům a zahrál na něj… A já v té chvíli pocítil něco neuvěřitelného, jakoby to ve mně otevřelo bránu do jiné dimenze… ten zvuk byl pro mne naprosto neznámý, ale tak úžasně lahodící mé duši, že jsem se do toho nástroje na první pohled zamiloval. Kdo se vyzná v nástrojích tak ví, že to nebylo nic jiného než koncovka… bezová píšťala s jednou dírou na konci…
A tak začala má cesta; nástroj sem pečlivě prostudoval pohledem i hrou… A napadlo mě: „Ta píšťala nevypadá tak složitě, co kdybych si ji zkusil vyrobit?“ Po pár týdnech jsem se vrátil z Moravy domů k nám do středních Čech, a jelikož nebylo co na práci, uřízl jsem bezovou větev a začal vyrábět. Tehdy jsem neměl žádné nástroje, abych dřevo provrtal a tak jsem ho jednoduše vytlačil. Vůně čerstvého bezu je taková omamná a snad i proto se mi při výrobě mé první flétny příliš nedařilo. Nějakou dobu trvalo, než se mi vůbec podařilo vyloudit z píšťaly první tón. Ale pak přišel bod, kdy se vše změnilo a já pochopil princip toho, jak zvuk vzniká a píšťala začala hrát. Nebyl to žádný zázrak, ale už to hrálo… i když stále ne tak jak by mělo…
Ke zdárnějším výsledkům mi pomohl internet, několik lidí, kteří se výrobou už dlouho před mými pokusy zabývali a v neposlední řadě i knihy, které jsem objevil v knihovně FF v Brně.
Poté přišly na řadu píšťaly s dírkami: neměl jsem k dispozici flétnu, kterou bych mohl okopírovat, a tak jsem praktikoval metodu pokus omyl. Někdy psychicky vyčerpávající, zároveň zajímavá práce - a když už jsem si téměř uměl rozvrhnout rozložení dírek podle zkušenosti, přišel mi do rukou vzoreček – výpočet, podle kterého se dá vzdálenost matematicky odvodit. Dnes už matiku nepoužívám, dírky na flétnách čistě jen odhaduji a postupuju s největší opatrností a pečlivostí, aby to hrálo tak jak to hrát má.
Dalším nástrojem, který mi velmi učaroval, byly a jsou dudy. Z jejich zvuku na mne dýchla neuvěřitelná archaičnost a magičnost tohoto nástroje. Je až neuvěřitelné, že pomalu každý národ žijící v našem evropském prostoru má svůj vlastní typ dud. To svědčí o něčem, co tady kdysi existovalo a bohužel už do velké míry zaniklo. Původně pro mne byly dudy hlavolam, ten jsem ale po čase rozluštil – dnes umím vyrobit i dudy a plním si tak svůj další sen!
Dnes umím zhotovit krásné dvojačky, šestidírkové flétny, osmidírkové flétny, lidové zobcovky i klarinet, píšťaly z rohů, ale také dřevořezby, přívěsky, runy a mnoho dalšího. Výroba hudebních nástrojů je pro mne vlastně taková nikdy nekončící cesta, kde je pořád co se učit a co poznávat a objevovat… To, že po této cestě kráčím, považuji za velký dar a jsem za něj vděčný:) Budu rád pokud Vás mé výrobky osloví, přinesou Vám radost a obohatí Váš život.
S vděčností Milan Švagr